Být šťastný
21. 4. 2008Poslední dobou začínám opravdu přemýšlet nad tím, jestli si člověk opravdu dokáže vážit toho, co má. Každou sekundou umírá na světě spousta lidí a mnozí z nich na snadno léčitelné nemoci či hladu. Pokud bychom se však podívali do tváří malých černošských dětí, které nemají co do úst, viděli bychom častokráte krásný upřímný úsměv, který je projevem opravdového štěstí. Ano, u lidí, kteří nemají v podstatě nic, pokud to bereme z pohledu na jejich majetek. Dokonce mají nedostatek. Ale jejich bohatství je někde jinde. Dokáží se radovat z naprostých maličkostí, které nám připadají být naprosto všední. Potěší je pohled na vycházející slunce, který nás nechává chladnými.
Minimální mzda v České republice činí nějakých osm tisíc korun. V porovnání s jinými zeměmi jako je Německo, Spojené království, Francie či USA je to naprosto směšná částka. Stejně tak pokud srovnáme průměrnou mzdu. Ale pokud se podíváme na obyvatele těchto zemí, můžeme říci, že jsou opravdu šťastní? Častokráte se trápí kvůli naprostým zbytečnostem. Spousta Američanů ročně spáchá sebevraždu jen kvůli tomu, že se bojí o svůj život! A to je jen jeden z mnoha důvodů. Kolik obyvatel vyspělých zemí navštěvuje psychologa či dokonce končí na psychiatrii? A to nemluvím o tom, že při jejich vyšších mzdách a mnohdy i nižších cenách jim přesto připadají být některé věci drahé.
